Kdysi jsem hrával takovou hru.
Dohadoval jsem se s panem ,,Ale".
Vypadalo to asi takhle:
,,Ale" ty bys chtěl bejt furt jako malý kluk, dělat jen co tě baví!?!
No jasně!
..Ale" ty vlastně vůbec nevíš, co bys chtěl dělat...!?!
Tak v tom mám náhodou jasno hoodně dlouho.
Bylo mi tak sedm. Fascinovala mě příroda, praktikované zemědělství na šesti metrech čtverečních vlastně vytvořenýho záhonu s okurkama, hospodářství pana Štýse, kam jsem chodil pomáhat a on mne strpěl a já měl pocit že ta práce není vymyšlená a že má smysl
čučet na západ slunce zas a znova...
,,ale" takhle to asi nepůjde!!!
To půjde!!!
Jenom to sesypat na jednu hromadu všechno co mne od dětství baví a pořádně zamíchat, udělat z toho koktejl .
,,Ale" ty si prostě musíš najít nějaký zaměstní!!
Počkej, já nechci zaměstnání, já chci něco dělat!
,,ale..to dětství je pryč a ted se musíš smířit s realitou dospělosti"
Přestal jsem ho poslouchat.
Tak tohle všechno bych chtěl dělat, hlavně se stejným nadšením.
Najednou bylo ticho.
Pan ,,Ale" byl pryč.
A v roce 2002 vzniklo Vinařství
Srdeční záležitost.
Teď už mne baví víc hrozen, než okurka, asi
stárnu.
.
